Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů, a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle jeden frajer v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj: „Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět.”
„Pane profesore, vy nevíte, kdo jsem!”
„Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle testu máte za pět!”
„Vy fakt nevíte, kdo jsem?” ptá se frajer s téměř hysterickým výrazem ve tváři.
„Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste.”
„Tak to je dobře!” řekl frajer, vrazil svoji písemku doprostředka štosu s ostatními a kvapně opustil učebnu.
„Člověk by neměl myslet jen na sebe, ale i na své bližní,” poučuje děti učitelka, „a těmi myslím i zvířátka, která žijí v našem okolí. Od nikoho se samozřejmě nežádají žádné obrovské činy, bohatě stačí například nasypat ptáčkům zrní, postavit pro ně budku...”
„Budku?” překvapeně vykřikne Petr. „Copak si myslíte, že ptáci budou telefonovat?!”
-
+


25. 12. 2011